Luigi Pirandello - Mezi dvěma stíny

Luigi Pirandello obdržel v roce 1934 Nobelovu cenu za literaturu. V průběhu let publikoval mnoho povídek v Corriere della Sera. V roce 1922 začal tyto povídky třídit s úmyslem jich 365 postupně vydat ve dvaceti čtyřech svazcích. Název sbírky Novely na jeden rok měl čtenáři naznačit možnost si přečíst každý den jednu povídku a pochopit tak absurditu lidské existence. Pirandellovi se dílo nepodařilo dokončit, vydal pouze čtrnáct svazků, patnáctý svazek byl vydán posmrtně. Celkem tak bylo vydáno 256 povídek. Každý svazek nese název Novelle per un anno a název jednotlivého svazku: Lo scialle nero, 1922; La vita nuda, 1922; La rallegrata, 1922; L’uomo solo, 1922; La mosca, 1923; In silenzio, 1923; Tutt’e tre, 1924; Dal naso al cielo, 1925; Donna Mimma, 1925; Il vecchio dio, 1926; La giara, 1928; Il viaggio, 1928; Candelora, 1928; Berecche e la guerra, 1934; Una giornata, 1937.



Povídka Mezi dvěma stíny – Tra due ombre - je obsažena ve svazku La mosca. V češtině si ji můžete přečíst ve výboru z povídek a novel Mezi dvěma stíny.

Faustino Sangelli, protagonista příběhu, je třiceti šestiletý muž, který prožívá ubíjející vnitřní konflikt. Je zaplaven vlastními vzpomínkami na mládí, kdy byl zasnouben s Lili, kterou potom opustil, kvůli pocitu směšnosti a nepatřičnosti jejich zasnoubení. Právě se nachází na lodi se svou manželkou a třemi dětmi. Není se svou rodinou šťastný, stydí se za svou nehezkou manželku i děti, je jakoby nepřítomný, cítí se, jako by byl ve světě před šestnácti lety se svou snoubenkou Lili. Na palubě zahlédne dávného soka v lásce, Silvestra Crispiho, manžela Lili. Vzplane v něm dávné rivalství, chce být poznán, ale Silvestro ho nepoznává. Faustino v tu chvíli cítí, že už nepatří světu před šestnácti lety a jak v něm zůstává stín současného mizerného života. Na závěr příběhu se dostává do blízkosti Lili, která čeká v přístavu na manžela, se kterým se míjí. Faustino se utěšuje představou, že její manžel přijede domů dříve než Lili a bude mít podezření, že příčinou zpoždění byl sám Faustino. 

V této novele spolu postavy nehovoří. Faustino si domýšlí, jaké myšlenky mají ostatní.